Cestujeme po světě

Cestujete s námi – Amálie Kovářová

Aktualizováno 12. 5. 2021 | Letuška.cz Redakce
O své dojmy z pobytu v Austrálii se s Letuškou podělila Amálie Kovářová

Proč Austrálie

Austrálie

27. března 2020 Austrálie uzavřela své hranice. Od té doby se dovnitř nebo ven dostal z cizinců jen málokdo. Když se hranice uzavřely, můj tehdejší přítel, Australan, musel odletět. Dohodli jsme se, že se za ním pokusím dostat, jak jen to bude trochu možné, a tak když se naše hranice zase otevřely, zažádala jsem si o výjimku. A světe div se – dostala ji. Podcast s Amálií Kovářovou si můžete poslechnout zde.  

Frankfurt nad Mohanem

Austrálie

V červnu jsem se tak vydala na cestu na druhou stranu polokoule. Vykročit poprvé od dob kovidu za hranice byl neskutečný pocit - SVOBODA! Letěla jsem z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem. Všude se dodržovaly rozestupy a nosily se roušky. Všechny obchody byly zavřené a opuštěné. Jedině McDonald's byl otevřený. Od té doby se vše na letištích poměrně zlepšilo a už se vše pomalu vrací do normálu. V červnu tomu tak ale ještě nebylo. 

Dauhá

Austrálie

Z Frankfurtu jsem letěla do Dauhá. Při tomhle letu už letušky byly oblečené do speciálních ochranných overalů. Připadala jsem si jak v nějakém sci-fi filmu, a tak jsem to raději zapila ginem & tonikem. Výhodou dlouhých cest v době koronaviru je, že jsem většinou na trojsedačce sama, a tak si můžu schrupnout jako princezna. Cesta tak utíká mnohem rychleji. 

Brisbane

Austrálie

Z Dauhá jsem letěla už rovnou do Brisbane. Cesta byla dost podobná té předchozí. V Brisbane mi zkontrolovali všechny papíry a povolení – byla jsem docela rarita, většina lidí na palubě byli totiž Australané, kteří se vraceli zpátky, a tak to docela trvalo, ale vše dopadlo dobře a já prošla dál. V příletové hale nás pak rozdělili do skupin. Nasedli jsme do autobusu a byli jsme odvezeni do hotelu, tam mě čekala čtrnáctidenní karanténa.

Karanténa

Austrálie

Karanténa nuda je. Ale nemusí být. V hotelu mi nosili jídlo 3x denně. Vždycky se ozvalo zaklepání na dveře a pak jako mávnutím kouzelné hůlky se za dveřmi objevilo jídlo. K snídani cereálie, ovoce, mléko a nějaký muffin. K obědu nějaký koláč nebo salát. K večeři těstoviny nebo rýže. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Když nastala druhá varianta, objednala jsem si jídlo z města přes rozvozovou službu. Jídlo mi pak zase přistálo za dveřmi. Postupem času jsem si našla svou rutinu. A tak se mi za dveřmi začaly objevovat dobroty – káva, zmrzlina nebo třeba pivo. Cvičila jsem jógu, koukala se na ulici, sledovala lidi v bazénu ve vedlejším domě. Po čase jsme na sebe začali mávat a po pár dnech jsem zjistila, že člověk může jít na procházku na dvorek, kde může sportovat anebo se bavit s dalšími “karanténíky”. Bylo zajímavé vyslechnout příběhy ostatních. Někdo se vracel do Austrálie, protože měl nemocné příbuzné, někdo zase protože se s někým rozešel, někdo jiný zase zpátky do školy. Každému ale kovid život zamotal. Dva týdny v karanténě mi utekly jako nic. Nakonec to nebyla taková nuda.

Noosa

Austrálie

V Austrálii se nemusely v té době nosit roušky. Jejich proti kovidový systém je, že jakmile se někde objeví byť jeden případ, okamžitě uzavřou celou čtvrť nebo dokonce oblast, a tak se kovid nešíří. V době, kdy jsem tam byla, zrovna bylo uzavřené cele Melbourne. V Brisbane ale jako by se nechumelilo, vše vypadalo úplně normálně. Můj přítel mě vyzvedl a jeli jsme do Noosy. V Noose jsme vyplouvali na moře, trávili čas u řeky a sledovali ty neuvěřitelné západy slunce. Poprvé jsem viděla velryby. Když nastal čas, odjela jsem za příbuznými do Sydney.

Sydney

Austrálie

V Sydney vše vypadalo opět úplně normálně. Všechny obchody byly otevřené, všechny kavárny i restaurace také a moje rodina dál chodila do práce. Můj strýc učí na tamní univerzitě, kde jsem ho byla i navštívit. O víkendu jsme se vydali na výlet na West Head, odkud jsou nádherné výhledy na moře, a kde se nachází pozůstatky po původních obyvatelích. Život se v Austrálii nikdy nezastavil, a tak byla i celková nálada velmi pozitivní. 

Cesta domů

Austrálie

Když jsem pak odjížděla a akorát se odbavovala na letišti v Sydney, český konzul hlásil v televizi, že žádný Čech se z Austrálie nedostane, že se z ní prostě dostat nedá. Jsem živoucím důkazem, že dá. Cestovat v době kovidu vyžaduje připravenost na nečekané situace.  Vyžaduje to počítat s tím, že to může být komplikované, ačkoliv to nakonec jednoduché většinou je.

Celkový dojem

Austrálie

Každopádně to stojí za to – bezpečně v roušce, s umytýma rukama a s negativním testem se dnes dostanete na spoustu míst na světě, stejně jako dřív. A právě teď stojí za to svět objevovat – bez hromady turistů. V Austrálii jsem strávila krásných 6 týdnů. Když jsem odjížděla, neměla jsem pocit, že se vracím domů, ale že domov opouštím. Jakmile se hranice opět otevřou, určitě se tam chci jet zase podívat. Austrálie je dechberoucí země, různorodá a stojí mi za to ji zas a znovu objevovat.