Letiště duchů
Již příjezd na letiště byl velmi zvláštní. Na Terminálu 2 jsem byla jediná, která vystupovala z autobusu. Když už jsem našla funkční dveře, kterými jsem se dostala do haly, jediný větší hlouček tvořili mladí misionáři, kteří byli vyprovodit své přátele na cestu zpět do Ameriky. Kiosky na vytvoření palubní vstupenky mě mile překvapily svojí jednoduchostí. Absence lidí způsobila, že vše probíhalo hladce a v klidu. Roušky a rozestupy jsou základní a jediné rozdíly při cestování nyní a tehdy.
Radost v oblacích
Cityhopper od KLM, který je nyní nasazován na pravidelný let z Prahy do Amsterdamu, pojme s palubním personálem až 88 osob. Spoj byl zaplněn tak ze 2/3, tedy jsem měla celou cestu pohodlí na psaní a zaznamenávání letu. Aplikace Flying Blue mi už den předem nahlásila, že si mám přinést vlastní občerstvení, proto jsem byla překvapená krabičkou na sedadle se sendvičem, sušenkou a vodou v kelímku. Díky skvělé viditelnosti jsem si při pohledu z okna uvědomila, jak moc je Holandsko rovné.
Amsterdam
Po absolvování nutných přesunů po přistání jsem se konečně dostala do města, kde jsem mohla odložit roušku. Čistě ze zvyku jsem ji nechala na krku, ale byla jsem výjimka. Holanďani roušky nosí jen ve veřejné hromadné dopravě, jinak jsem ji neviděla nikde jinde. Město mě uchvátilo. Velmi brzy jsem vyrazila na první toulky a začala nasávat atmosféru. Lidé jsou usměvaví, ochotní a každý, s kým jsem se dala do řeči, mi řekl, jaké mám štěstí, že tu jsem v podstatě sama.
Něco navíc
Hotel W AMSTERDAM jsem si vybrala kvůli skvělé lokaci v centru města, ale hlavně díky střešnímu bazénu, který jsem hodlala plně využít. Vyžádala jsem si župan, papuče a po první procházce městem jsem vyrazila na večerní plavání. Skoro všechna místa v baru a na terase byla obsazená. Muži i ženy se vesele bavili s drinky v ruce, hrála jim k tomu hudba a já v bílém županu cupitala v bačkůrkách za slečnou otevřeným prostorem směrem k bazénu. K mému překvapení, nikdo se nekoupal, neseděl ve vodě, nebo alespoň na okraji bazénu. Obdržela jsem další ručníky a šla plavat.
A znovu ten Amsterdam
Jsem velmi ráda, že jsem se rozhodla věnovat městu pěší procházky. Aplikace v mobilu mi prozradila, že jsem za ty dva dny nachodila 20 km. Věřím, že by to mohlo být mnohem více, kdybych nestrávila dopoledne nezbytnou relaxací u střešního bazénu. Plavat s výhledem na prosluněné střechy města a rozeznělé věže kostelů bylo až příliš lákavé. A k tomu slunce, které vybízelo k opalování na lehátku, snídaně až pod nos, neodolala jsem. Při jedné z mnoha procházek jsem narazila na AMSTERDAM CIRCLE LINE, společnost, která pořádá plavby po kanálech a absolvovala soukromou plavbu s výkladem od kapitána Alberta.
Cesta domů
Odlet letadla v brzkých ranních hodinách byl krušný. Moc jsem toho nenaspala, abych vše stihla. Recepce hotelu funguje nepřetržitě, takže jsem jen přišla, doplatila fakturu za dodatečné služby včetně pobytové taxy, a vyrazila pěšky na hlavní nádraží. Na letišti, přestože je v omezeném režimu nejen díky opravám a budování nových částí, vše v pohodě klapalo. Protože si vybavuji, jak může být Schiphol hektický, byl v podstatě prázdný a vše proběhlo hladce. A já si až v Praze uvědomila, že výlet skončil.
Vše pěkně pohromadě
