Sedm nových divů světa – Socha Krista Spasitele

Mezi lety do Brazílie dnes najdete hned několik cílových destinací. Letět můžete například do hlavního města Brasília, neméně slavného Belému, Salvadoru, do São Paula a na mnoho dalších míst. My vás ale dnes vezmeme do Mekky karnevalů, fotbalu a Bossa Novy. Ano, vydáme se do Rio de Janeiro. Letecky se tam z Prahy dostanete za 22 až 27 hodin a mezipřistání vás čeká v Lisabonu nebo v Londýně. U většiny aerolinek můžete také vybírat mezi klasickou Economy, Premium a Business třídou. Z Mezinárodního letiště Rio de Janeiro-Galeão se poté do centra Ria dostanete nejrychleji taxi službou (přibližně 22 minut) nebo autobusem BRT (přibližně 1 hodina). Tak či onak, doporučujeme využívat pouze ověřené dopravce.

A víza? Ty nebudou potřeba! S Brazílií má totiž Česká republika bezvízový styk, a to na pobyt až 90 dnů. Ke vstupu na území Brazílie ale potřebují čeští turisté platný cestovní pas s minimální platností 6 měsíců od data vstupu. Ministerstvo zahraničních věcí ČR zároveň doporučuje všem cestujícím, aby se před odletem zapsali do databáze DROZD.

Když se dnes podíváte na panorama Rio de Janeiro, je téměř nemožné oddělit jeho identitu od siluety Kristus Spasitel. Rozpažené ruce nad městem nepůsobí jen jako náboženský symbol, ale jako gesto, které v sobě nese něco univerzálního – ochranu, otevřenost, možná i trochu teatrálního brazilského patosu. Jenže tahle ikonická socha nevznikla jako samozřejmost ani jako rychlý projekt. Její příběh je spíš směsicí víry, ambicí, politiky a velmi trpělivé práce.

Úplně první myšlenka na monument na vrcholu „Hrbáče“, tedy Corcovada, se objevila už v polovině 19. století. Přišel s ní francouzský lazarista Pedro Maria Boss, který ji představil také princezně Isabel. K zajímavému obratu došlo v roce 1888 po zrušení otroctví v Brazílii. Skupina abolicionistů tehdy chtěla na Corcovadu vztyčit sochu samotné Isabely na počest jejího podílu na přijetí zákona, který zrušil otroctví. Princezna však takovou poctu odmítla a navrhla, aby místo ní vznikla socha Krista jako skutečného „vykupitele lidstva“. Doba však nebyla na podobná gesta připravená. Brazílie se postupně oddělovala od církevního vlivu a náboženské monumenty přestaly být prioritou. Projekt tak na dlouhé dekády zapadl prachem – jako jeden z těch velkolepých nápadů, které znějí dobře na papíře, ale realita je odsunula na vedlejší kolej. Zlom přišel až po první světové válce. Společnost byla unavená, svět se změnil a v Brazílii sílila potřeba symbolu, který by připomínal stabilitu a víru. Katolická církev v Riu proto v roce 1921 znovu otevřela starý plán, tentokrát s mnohem větší razancí. Spustila veřejnou sbírku, oslovila obyvatele města a postupně vytvořila něco, co bychom dnes nazvali perfektní PR kampaní. Myšlenka sochy, která bude shlížet na celé město, najednou dávala smysl – nejen duchovní, ale i vizuální. Samotný návrh prošel několika proměnami. Původně měl Kristus držet kříž nebo dokonce zeměkouli, což by působilo spíš jako alegorie moci než jako otevřenost. Nakonec ale zvítězila jednoduchost – postava s rozpaženýma rukama, jako by objímala celé město. Tenhle koncept navrhl umělec Carlos Oswald a právě díky němu má socha dnes tak silný emocionální náboj. Autorem celého projektu a koordinátorem jeho realizace však byl brazilský inženýr a architekt Heitor da Silva Costa, který původní návrh vytvořil a vedl jeho další vývoj. Na sochařském ztvárnění se následně podílel francouzsko-polský sochař Paul Landowski, který dal konečnou podobu zejména Kristově hlavě a rukám. Kombinace brazilské vize a evropského uměleckého řemesla vytvořila výsledek, který působí nadčasově i po téměř sto letech. Stavba začala v roce 1926 a sama o sobě byla malým logistickým zázrakem. Představte si, že veškerý materiál – železobeton, nástroje, pracovní síla – musel být dopraven na vrchol hory o výšce přes 700 metrů. Pomáhala k tomu železnice, která na Corcovado vede dodnes. Socha se postupně skládala jako obří puzzle; její povrch pokryl mastkový kámen, který odolává extrémnímu počasí a dodává jí jemně matný, téměř éterický vzhled.

Když byla 12. října 1931 konečně odhalena, očekávání byla obrovská. Dokonce se plánovalo, že osvětlení sochy bude symbolicky zapnuto signálem vyslaným z Říma. Technika ale selhala – což je vlastně docela lidský moment v jinak téměř „božském“ projektu. Nakonec se světla rozsvítila přímo na místě. Možná méně efektní, ale o to realističtější.

Od té chvíle se Kristus Spasitel stal něčím víc než jen památkou. Je to orientační bod, symbol identity, ale i marketingový sen – obraz, který okamžitě evokuje Brazílii bez potřeby jediného slova. V roce 2007 byl navíc zařazen mezi sedm nových divů světa, čímž se jeho status definitivně zpečetil. Dnes socha čelí něčemu, co její tvůrci možná úplně nedomysleli: extrémnímu počasí. Blesky do ní udeří několikrát ročně; vítr a déšť postupně narušují její povrch. Pravidelné rekonstrukce jsou proto nutností, nikoli luxusem. Přesto si zachovává svou důstojnost – jako by i zásahy přírody byly součástí jejího příběhu. Možná právě v tom spočívá její síla. Není to jen dokonale navržený monument, ale živý symbol, který stárne, čelí výzvám a přesto pořád stojí nad městem s otevřenou náručí. A upřímně – málokterá stavba na světě dokáže být zároveň tak okázalá i tak lidská.

• Otevírací doba: Socha Krista Spasitele je přístupná každý den; konkrétní časy se však liší podle zvoleného způsobu dopravy. Centrum Paineiras je aktuálně v provozu od 7:30 do 18:00, přičemž poslední vstup ke Kristově soše je v 17:00. Ozubnicová železnice Trem do Corcovado jezdí od 8:00 do 18:00. Časy se mohou měnit podle počasí a provozní situace, proto je vhodné je před návštěvou ověřit.
• Doprava: Na místo se dostanete oficiálními dodávkami (Vans). Ty jezdí z několika stanic ve městě (např. Copacabana, Paineiras). Alternativou k vanům je historická ozubnicová železnice na Corcovado (Trem do Corcovado), která vyjíždí ze stanice Cosme Velho a stoupá přímo přes tropický les až na Corcovado. Jízda je sama o sobě atrakcí. Železnice totiž patří k nejstarším v Brazílii.
• Vstupné: Vstupné včetně dopravy vychází v přepočtu velmi zhruba 40 až 46 USD na osobu, v závislosti na zvolené sezóně a typu dopravy. Děti do 6 let mají vstup zdarma. Lístky se vyplatí kupovat on-line předem, zejména na víkendy a svátky. Na místě se tvoří dlouhé fronty a kapacity bývají vyprodané.
• Bezbariérový přístup: Komplex je vybaven výtahem a bezbariérovými toaletami.
• Co si vzít s sebou: Pohodlné boty, vodu, opalovací krém, sluneční brýle a pokrývku hlavy. Hodit se může také lehká vrstva oblečení. Nahoře na Corcovadu je totiž citelně jiné počasí než u moře.
• Co si určitě nebrat: Domácí zvířata (výjimkou jsou vodící psi).
• Na co si dát pozor: V areálu je zakázáno krmit zvířata, sbírat rostliny, rozdělávat oheň nebo sedat a lézt na zídky.
• Nejlepší čas na návštěvu: Oficiálně se doporučuje odpoledne, ideálně po 14. hodině, kdy bývá návštěvnost nižší, a pozdější odpoledne navíc nabízí hezké světlo pro fotografování. Počasí je však v Riu velmi proměnlivé, takže se vyplatí řídit se spíš tím, co právě vidíte z okna, než obecnými doporučeními.

Socha Krista Spasitele sice patří k největším lákadlům Rio de Janeira, rozhodně ale není jediným místem, které stojí za návštěvu. Pokud už se vydáte na Corcovado, vyplatí se naplánovat si pobyt tak, abyste stihli poznat i další tváře města.

Například schodiště Selarón (Escadaria Selarón) je jedním z nejbarevnějších míst Ria. Nachází se ve čtvrti Santa Teresa a Lapa a jeho 215 schodů jsou pokryty tisíci keramickými dlaždicemi z Brazílie i z dalších částí světa. Autorem mozaiky byl chilský umělec Jorge Selarón, který schodiště začal proměňovat v umělecké dílo v roce 1990 a postupně na něm pracoval až do své smrti. Dnes patří k nejfotografovanějším místům města a zároveň ukazuje poněkud jinou podobu Ria než uhlazené promenády Copacabany. Pokud máte rádi pouliční umění, historii a místa s osobitým charakterem, tohle si rozhodně nenechte ujít. Za ikonickým výhledem na Rio se pak vydejte na Cukrovou homoli (Pão de Açúcar). Charakteristický žulový vrchol vystupující nad zátoku Guanabara je jedním ze symbolů města a na rozdíl od Corcovada se na něj dostanete lanovkou. Cesta vede ve dvou úsecích – nejprve na kopec Urca (Morro da Urca) a následně až na samotný Pão de Açúcar. Odměnou je panoramatický výhled na Rio, oceán, pláže i Corcovado s Kristem Spasitelem v dálce. Pokud chcete na chvíli uniknout městskému ruchu, máte prakticky za rohem Národní park Tijuca (Parque Nacional da Tijuca). Rozsáhlý tropický les patří k největším městským lesům na světě a je domovem celé řady rostlin, ptáků a dalších živočichů. Vedou jím turistické stezky; najdete zde vodopády, vyhlídky i několik zajímavých historických staveb. Právě Tijuca je také důvodem, proč okolí Krista Spasitele nepůsobí jako typická městská vyhlídka – z Corcovady se totiž díváte přímo do zeleného moře tropického pralesa. Dalším příjemným místem k zastavení je Botanická zahrada v Riu de Janeiru (Jardim Botânico do Rio de Janeiro), založená už na začátku 19. století. Na ploše zahrady a přilehlého parku rostou stovky druhů tropických i subtropických rostlin a nechybí ikonická alej vysokých palem, jezírka ani historické objekty. Je to ideální místo pro pomalejší část programu. A pak je tu samozřejmě Ipanema. Slavná pláž se proslavila nejen svou krásou, ale i hudbou. Právě tady, mimo jiné, vznikla inspirace pro legendární píseň „The Girl from Ipanema“. Pláž je dlouhá několik kilometrů a její jednotlivé části mají trochu odlišnou atmosféru. Na jednom konci si můžete užívat výhled na vrchol „Dva bratři“ (Morro Dois Irmãos), jinde zase posedět u stánku s kokosovou vodou a sledovat místní, jak hrají fotbal nebo volejbal. O něco živější atmosféru nabídne Copacabana, jedna z nejslavnějších městských pláží na světě. Její charakteristická černobílá mozaiková promenáda, lemovaná palmami, hotely, restauracemi a bary, patří k neodmyslitelným obrazům Ria. Copacabana je ideální pro ranní procházku, koupání nebo večerní posezení. A pokud jste v Riu během silvestrovských oslav, právě tady se odehrává jeden z největších novoročních večírků na světě. Přes den ale počítejte s tím, že jde o velmi frekventovanou oblast. Zkrátka krásná, ikonická a rozhodně ne zrovna poklidná. Za úplně jiným typem zážitku se vydejte do centra k Muzeu zítřka (Museu do Amanhã). Futuristická budova na pobřeží je sama o sobě architektonickou atrakcí a uvnitř se výstavy věnují například klimatickým změnám, technologiím, budoucnosti planety a tomu, jak lidstvo ovlivňuje svět kolem sebe. Je to zajímavá protiváha k historickému centru a koloniální architektuře. Rio má ale také svou méně naleštěnou tvář. Návštěva favely může být velmi silným zážitkem, ale rozhodně není dobrý nápad vydávat se do neznámé čtvrti bez znalosti místních zvyklostí. Pokud vás život v těchto komunitách zajímá, zvolte raději specializovanou prohlídku s místním průvodcem, který oblast zná, respektuje její obyvatele a dokáže vysvětlit širší sociální a historický kontext. Nejde zkrátka o výlet do jedné z mnoha historických čtvrtí, ale o město ve městě, které má vlastní pravidla. A podle toho je dobré k návštěvě přistupovat.

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.