Proč Mallorca
Když se u nás v říjnu zase vše zavřelo, neváhala jsem ani vteřinu a okamžitě jsem se rozhodla někam prchnout. Potřebovala jsem pryč. Představa, že sedím zase zavřená doma, mě pěkně vylekala. Nebyla jsem na to připravená. Na rozcestníku cestovatele ministerstva zahraničí jsem objevila, že na Mallorku člověk nepotřebuje test pro vstup ani pro návrat. Stačilo jen vyplnit formulář a mohla jsem letět. Odletěla jsem hned druhý den. Přílet na Mallorku byl okamžitým pozvednutím nálady. Příjemných 22 stupňů a svítící sluníčko mi hned vykouzlilo úsměv na tváři.
Ubytování u místních
Na internetu jsem si našla ubytování u Amadea – malíř a sochař. Ten mě pak provedl městem. Kavárny i hospody byly normálně otevřené, jen se venku i uvnitř musely nosit roušky. Historické centrum bylo úplně prázdné a bylo krásné se jen tak toulat prastarými uličkami a nasávat atmosféru města.
Mé oblíbené místo
Své toulky jsem zakončila v kavárně před katedrálou Panny Marie, místní dominantou a největší chloubou. Myslím, že za normálních okolností se to tu hemží hromadou turistů, já si tak mohla užít exkluzivní příležitost v kavárně vysedávat několik hodin, pracovat a přitom se kochat tou nesmírnou nádherou. Toto místo se pak stalo mojí denní rutinou.
Půjčení kola
Jeden den jsem se rozhodla půjčit si kolo, na Mallorce se dá totiž skvěle praktikovat cyklistika. Místní infrastruktura nabízí celou řadu cyklostezek a místní řidič jsou na cyklisty zvyklí. Já zvolila cyklotrasu podél moře. Z hlavního města Palma jsem dojela do El Arenal, necelých 20 kilometrů nekonečných pláží a kaváren, ve kterých vysedávají místní a popíjejí Aperol Spritz.
Dostupný únik
Mallorca v době koronaviru nabídla skvělé útočiště pro odpočinek. Celkový dojem byla pohoda. I když je celosvětová pandemie, pořád se dá nasávat slunce na pláži a nechat se ovívat příjemným mořským vánkem.