LÉTÁTE S NÁMI: Amritsar a Zlatý chrám

Amritsar je hlavní město státu Paňdžáb, kterému sepřezdívá "ošatka chleba pro Indii." V nekonečných rovinách sepěstují obiloviny, rýže, cukrová třtina, ovoce a zelenina. Oblast je jedním znejúrodnějších míst na zeměkouli.

Amritsar znamená v překladu Jezero nektaru nesmrtelnosti. Zlatýchrám samotný je na ostrově v umělém jezeře čtvercového typu, jeho břehy lemujíširoké chodníky z mramoru a rozlehlé komplexy budov z bílého kamene azahrady. Zlatý chrám je posvátným místem náboženství sikhismus. Doareálu vedou z okolního světa čtyři identické brány, které majísymbolizovat otevřenost tohoto náboženství - všichni a ze všech světových stranjsou vítáni.

Pro vstup si kupuji oranžovou pokrývku hlavy, bez které se nesmívstoupit, do připraveného botníku u vchodu odevzdávám boty. Spolu sdalšími tisíci poutníků naboso pokračuji po koberci, který se táhne až keZlatému chrámu. Ženy i muži kolem se usmívají, jsou potichu, soustředěně hledívpřed. Je devět hodin večer, muži ukrývají dlouhé vlasy v turbanu, tváře majízarostlé dlouhým plnovousem, na sobě mají většinou dlouhé kurty, železnénáramky a někteří nosí za pasem dýku. Ženy mají převážněsárí a vlasy jim zakrývá šátek. Ve Zlatém chrámu sedíguru a předčítá z obrovských listů, poutníci poklidně krouží kolem,naslouchají, posedávají a meditují.

Ve svaté knize sikhismu se například píše:

"Není na světě místa, jako je toto."

"Hrdost na sociální postavení je prázdná, hrdostna tvou osobní slávu je k ničemu."

Posvátné ticho i jemný lomoz několika desítek tisíclidí je najednou přerušován řinčením plechů. Nechám se vést tímtozvukem a za další bránou dostávám do ruky plechový tác,připadám si jako v mraveništi, ale jsem v obrovské jídelně, sedám si na zem vedleostatních. Odhadem zde najednou jí stovka lidí. Mezi námi procházejídobrovolníci a z velkých nádob rozdávají čočku, rýži, placky, sladkoukaši a rozlévají vodu. Pomalu ujídám svou porci a vstřebávám hlomozi překvapivý klid. Kuchyně i jídelna funguje 24 hodin denně, poutníci se střídajív mytí nádobí, v přípravě jídla.

"Stejnou porci zde dostane žena, muž, boháč i chuďas, pán i sluha,všichni sedí vedle sebe a jsou si rovni, ale až zde si to často někteří z násuvědomí," přibližuje mi filozofii sikhismu jeden z poutníků Amit.

Zlatý chrám se začal stavět v roce 1581 a funguje z darů poutníků,místní komunity i zahraniční diaspory, měsíčně se prý nasbírají aždva miliony dolarů. Historie je zde plně propojena s nejmodernější technikou. Celý komplexchrámu je pod dohledem kamer, v horních patrech bílých budov sídlímoderní dispečink. Mezi lidmi procházejí uniformovaní pomocníci. Jezero, vekterém se denně omývají desítky tisíc lidí, je neustálečištěno obrovskými čističkami.

Je chvíle po půlnoci, někteří poutníci již ulehli k spánku vpodloubích, v parku, ostatní směřují ke Zlatému chrámu. Koloběh nemákonce, vypravuji se do hotelu, který je nedaleko. Centrum města v okolí chrámu je pouze propěší, nesmí sem dokonce ani rikša. O několik ulic dál mne další denráno nekončící dopravní chaos doslova omračuje, troubení,překřikující se lidé, kontrast k zážitku ze Zlatého chrámu nemůžebýt zřetelnější.

Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia aobchodu Jain&Kříž