Vnitřní klid
V Indii mám často pocit, že nemám chvilku pro sebe, soukromí a osobní prostor je často velmi limitovaný, zejména ve městech, ale i na venkově je všude obrovské množství lidí a téměř nepřetržitý hluk. Proto mne překvapilo, že takový vnitřní klid a odpočinek jsem zažil právě ve Zlatém chrámu v Amritsaru, kam denně putuje až sto tisíc poutníků.
Ošatka chleba
Amritsar je hlavní město státu Paňdžáb, kterému se přezdívá "ošatka chleba pro Indii." V nekonečných rovinách se pěstují obiloviny, rýže, cukrová třtina, ovoce a zelenina. Oblast je jedním z nejúrodnějších míst na zeměkouli.
Čtyři brány
Amritsar znamená v překladu Jezero nektaru nesmrtelnosti. Zlatý chrám samotný je na ostrově v umělém jezeře čtvercového typu, jeho břehy lemují široké chodníky z mramoru a rozlehlé komplexy budov z bílého kamene a zahrady. Zlatý chrám je posvátným místem náboženství sikhismus. Do areálu vedou z okolního světa čtyři identické brány, které mají symbolizovat otevřenost tohoto náboženství - všichni a ze všech světových stran jsou vítáni.
Klidná meditace
Pro vstup si kupuji oranžovou pokrývku hlavy, bez které se nesmí vstoupit, do připraveného botníku u vchodu odevzdávám boty. Spolu s dalšími tisíci poutníků naboso pokračuji po koberci, který se táhne až ke Zlatému chrámu. Ženy i muži kolem se usmívají, jsou potichu, soustředěně hledí vpřed. Je devět hodin večer, muži ukrývají dlouhé vlasy v turbanu, tváře mají zarostlé dlouhým plnovousem, na sobě mají většinou dlouhé kurty, železné náramky a někteří nosí za pasem dýku. Ženy mají převážně sárí a vlasy jim zakrývá šátek. Ve Zlatém chrámu sedí guru a předčítá z obrovských listů, poutníci poklidně krouží kolem, naslouchají, posedávají a meditují.
Ve svaté knize sikhismu se například píše:
"Není na světě místa, jako je toto."
"Hrdost na sociální postavení je prázdná, hrdost na tvou osobní slávu je k ničemu."
Všichni jsou si rovni
Posvátné ticho i jemný lomoz několika desítek tisíc lidí je najednou přerušován řinčením plechů. Nechám se vést tímto zvukem a za další bránou dostávám do ruky plechový tác, připadám si jako v mraveništi, ale jsem v obrovské jídelně, sedám si na zem vedle ostatních. Odhadem zde najednou jí stovka lidí. Mezi námi procházejí dobrovolníci a z velkých nádob rozdávají čočku, rýži, placky, sladkou kaši a rozlévají vodu. Pomalu ujídám svou porci a vstřebávám hlomoz i překvapivý klid. Kuchyně i jídelna funguje 24 hodin denně, poutníci se střídají v mytí nádobí, v přípravě jídla.
"Stejnou porci zde dostane žena, muž, boháč i chuďas, pán i sluha, všichni sedí vedle sebe a jsou si rovni, ale až zde si to často někteří z nás uvědomí," přibližuje mi filozofii sikhismu jeden z poutníků Amit.
Čisté jezero
Zlatý chrám se začal stavět v roce 1581 a funguje z darů poutníků, místní komunity i zahraniční diaspory, měsíčně se prý nasbírají až dva miliony dolarů. Historie je zde plně propojena s nejmodernější technikou. Celý komplex chrámu je pod dohledem kamer, v horních patrech bílých budov sídlí moderní dispečink. Mezi lidmi procházejí uniformovaní pomocníci. Jezero, ve kterém se denně omývají desítky tisíc lidí, je neustále čištěno obrovskými čističkami.
Život z ulice
Je chvíle po půlnoci, někteří poutníci již ulehli k spánku v podloubích, v parku, ostatní směřují ke Zlatému chrámu. Koloběh nemá konce, vypravuji se do hotelu, který je nedaleko. Centrum města v okolí chrámu je pouze pro pěší, nesmí sem dokonce ani rikša. O několik ulic dál mne další den ráno nekončící dopravní chaos doslova omračuje, troubení, překřikující se lidé, kontrast k zážitku ze Zlatého chrámu nemůže být zřetelnější.
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
