Cestujeme po světě

LÉTÁTE S NÁMI: Amritsar a Zlatý chrám

Vydáno 2. 7. 2018 | Letuška.cz Redakce
Z cestovatelského deníku fotografa a designéra Kryštofa Kříže.

Vnitřní klid

image

V Indii mám často pocit, že nemám chvilku pro sebe, soukromí a osobní prostor je často velmi limitovaný, zejména ve městech, ale i na venkově je všude obrovské množství lidí a téměř nepřetržitý hluk. Proto mne překvapilo, že takový vnitřní klid a odpočinek jsem zažil právě ve Zlatém chrámu v Amritsaru, kam denně putuje až sto tisíc poutníků.

Ošatka chleba

image

Amritsar je hlavní město státu Paňdžáb, kterému se přezdívá "ošatka chleba pro Indii." V nekonečných rovinách se pěstují obiloviny, rýže, cukrová třtina, ovoce a zelenina. Oblast je jedním z nejúrodnějších míst na zeměkouli.

Čtyři brány

image

Amritsar znamená v překladu Jezero nektaru nesmrtelnosti. Zlatý chrám samotný je na ostrově v umělém jezeře čtvercového typu, jeho břehy lemují široké chodníky z mramoru a rozlehlé komplexy budov z bílého kamene a zahrady. Zlatý chrám je posvátným místem náboženství sikhismus. Do areálu vedou z okolního světa čtyři identické brány, které mají symbolizovat otevřenost tohoto náboženství - všichni a ze všech světových stran jsou vítáni.

Klidná meditace

image

Pro vstup si kupuji oranžovou pokrývku hlavy, bez které se nesmí vstoupit, do připraveného botníku u vchodu odevzdávám boty. Spolu s dalšími tisíci poutníků naboso pokračuji po koberci, který se táhne až ke Zlatému chrámu. Ženy i muži kolem se usmívají, jsou potichu, soustředěně hledí vpřed. Je devět hodin večer, muži ukrývají dlouhé vlasy v turbanu, tváře mají zarostlé dlouhým plnovousem, na sobě mají většinou dlouhé kurty, železné náramky a někteří nosí za pasem dýku. Ženy mají převážně sárí a vlasy jim zakrývá šátek. Ve Zlatém chrámu sedí guru a předčítá z obrovských listů, poutníci poklidně krouží kolem, naslouchají, posedávají a meditují.

Ve svaté knize sikhismu se například píše:

"Není na světě místa, jako je toto."

"Hrdost na sociální postavení je prázdná, hrdost na tvou osobní slávu je k ničemu."

Všichni jsou si rovni

image

Posvátné ticho i jemný lomoz několika desítek tisíc lidí je najednou přerušován řinčením plechů. Nechám se vést tímto zvukem a za další bránou dostávám do ruky plechový tác, připadám si jako v mraveništi, ale jsem v obrovské jídelně, sedám si na zem vedle ostatních. Odhadem zde najednou jí stovka lidí. Mezi námi procházejí dobrovolníci a z velkých nádob rozdávají čočku, rýži, placky, sladkou kaši a rozlévají vodu. Pomalu ujídám svou porci a vstřebávám hlomoz i překvapivý klid. Kuchyně i jídelna funguje 24 hodin denně, poutníci se střídají v mytí nádobí, v přípravě jídla.

"Stejnou porci zde dostane žena, muž, boháč i chuďas, pán i sluha, všichni sedí vedle sebe a jsou si rovni, ale až zde si to často někteří z nás uvědomí," přibližuje mi filozofii sikhismu jeden z poutníků Amit.