Cestujeme po světě

LÉTÁTE S NÁMI: Betonově pravidelný Čandígarh

Aktualizováno 24. 8. 2019 | Lokočová Linda
Z cestovatelského deníku fotografa a designéra Kryštofa Kříže.

Protiklady

image

Indie je známá svým důrazem na tradice, historii, náboženství, je také proslavená svým chaosem, neustálým troubením a davy lidí. Protiklad těchto pojmů se nachází ve městě Čandígarh, které leží v podhůří Himálají, hlavní město Paňdžábu a Harijány bylo dokončeno v roce 1960, architektonickou taktovku vzal do ruky slavný  architekt Le Corbusier.

Sektor X

image

Do Čandígarhu přijíždím vlakem z Amritsaru, moderní rychlík se řítí monzunovým deštěm, což pociťuji na vlastní kůži, okénko nelze dovřít a nikde jinde ve vlaku není místo. Dopíjím Masala čaj a vystupuji na nádraží. Díky Lonely Planet už mám v Sektoru X vybrané ubytování, a tak sebevědomě dávám adresu místnímu rikšovi. Rikša mne tam odmítá odvézt, že mne přeci nenechá ubytovat v tak ošklivém Sektoru, veze mne tedy údajně do lepšího hotelu v jiném Sektoru, kde se budu cítit skvěle.

Pravidelné úhly

image

Ještě jsem se pořádně s městem neseznámil, ale anonymní názvy jednotlivých částí mě lezou na nervy. Moderní širokoproudé ulice se zařezávají do pravidelných pravých úhlů, nízké domy z betonu se objímají s vysokými listnatými stromy. Celkově je město rozděleno na 30 sektorů, barevná škála je omezená téměř pouze na šedivou a zelenou.

Beton prorostlý trávou

image

Rikša mne mezitím přiváží do toho skvělého hotelu, zřejmě jsme v Sektoru pneumatik, domy jako kostky jsou pravidelně prodchnuty úzkým schodištěm do vyšších pater, všude se prodávají pouze pneumatiky. Jednotlivé sektory se zaměřují na různé druhy podnikání, každá část má svůj park, školu a nemocnici. Pravidelnost a rozlehlost náměstí i bulvárů je na indické poměry neprobádaným teritoriem. Indická barevnost a vůně koření působí v betonovém ráji jaksi nepatřičně. Orientace ve městě je celkem složitá, je těžké najít v rovině orientační bod a rozličnost je zřejmě jen v číslech oněch sektorů.

Nové tradice

image

První ministerský předseda nezávislé Indie Jawaharlal Nehru měl za cíl postavit nové hlavní město státu Paňdžáb, kterým se měl stát Čandígarh. "Nové město, nezatížené tradicemi z minulosti, symbol nové budoucnosti," tak znělo zadání, kterého se nakonec zhostil architekt Le Corbusier v roce 1950.

Betonové království

image

Město je nalinkované podle pravítka, chlubí se náměstími a promenádami typickými pro evropská velkoměsta, místní honorace, úředníci a soudci bydlí ve vilové čtvrti, která připomíná funkcionalistickou část pražské Hanspaulky. Zbývající obyvatelé z milionového města žijí v domech, které se podobají jeden druhému, obytné místnosti díky plánování nemají výhled na hlavní silnice, ale do odpočinkových zón. Betonové království má v sobě cosi krásného, svým způsobem zároveň strašidelného.

Příroda vyhrává

image

Hlavní dominantou a jakousi hlavou Čandígarhu jsou budovy parlamentu, kapitolu a nejvyššího soudu. Právě tento komplex budov osobně navrhl Le Corbusier a obrovské betonové plochy jsou v pravidelných intervalech přerušovány jezírky, loukou a jednotlivé budovy jsou ódou na geometrii, šedivost a modernu. Příroda se snaží porvat a prorůst s betonem, kde se dá. A žije svojí kroucenou formou ve zvláštní symbióze s pravidelně se opakujícím pravým úhlem budov, silnic a chodníků.

Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž

Obrázková galerie

image