Cestujeme po světě

Postřehy cestovatelky - Když cestovatelka sedí doma

Vydáno 18. 5. 2020 | Lokočová Linda
Pocity cestovatelky Lindy Lokočové.

Ohlédnutí se

Postřehy cestovatelky

Ze své poslední zahraniční cesty jsem se s maminkou vrátila 10. března, tedy pár dní před uzavřením hranic. „Povinná“ karanténa se nám oficiálně vyhnula, protože jsme se vracely z ostrova Mauricius s Turkish Airlines přes Istanbul, kde byl v té době nulový výskyt nemoci. Přesto jsme obě dvě nastoupily do dobrovolného pobytu doma, na který jsem se celkem těšila. Dovolená s maminkou je bezva, můj bratr mi tento čas, co trávím jen s mámou, velmi přeje, ale moc času na práci jsem neměla, tak jsem doufala, že doladím resty.

Virtuální úklid

Postřehy cestovatelky

Během pár dní jsem měla hotový všechen fyzický úklid doma, proto nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na ten virtuální. Udělat pořádek ve fotkách a videích z cest jsem se přemlouvala již řadu let. Jak přibývaly nové cesty, já ztrácela přehled o tom, kde co mám. Fotografie a videa dělám jen mobilem. Do nedávna jsem měla dva chytrolíny, ale byla jsem okolnostmi donucena pořídit jiný a nyní jsem spokojená uživatelka Androida. Musela jsem sladit pracovní notebook, domácí notebook, stolní počítač, externí disk a cca 30 USB flash disků. Mezitím se z médií začaly ozývat první hlasy, že hranice budou uzavřeny i 2 roky. Představy o destinacích, kam jsem ještě letos chtěla vyrazit, se začaly postupně rozpouštět.

Odpočinek je základ

Postřehy cestovatelky

Když nastal druhý týden domácího pobytu, vrcholem jednou za pár dní byla tak akorát cesta do obchodu koupit čerstvou zeleninu. Pracovní úkoly byly na nule. Žádné překlady, psaní textů, jazykové korektury, ale ani soukromé lekce angličtiny. Nic. Vytáhla jsem ze skříně svoji hamaku, co jsem si koupila na trhu u jezera Titicaca, zavěsila ji na trám a lehla si. Houpavý pohyb mě přenesl na místa, která jsem si živě připomněla fotografiemi z minulých dnů při virtuálním úklidu. Hamaka v džungli a houpačky na pláži. Fotografie mají úžasnou vlastnost cestovat časem a prožívat ony momenty znovu a znovu. Pobyt v hamace jsem zařadila do každodenních domácích rituálů.

Vzpomínky na slunce

Postřehy cestovatelky

Dny se postupně prolínaly jeden do druhého. Každý den, když to počasí dovolilo, jsem otevřela okno v pokoji, vzala měkkou deku a rozprostřela ji v rozsahu slunce, které prosakuje do pokoje. Lehám si na zem a vzpomínám na liduprázdné pláže, kde pokaždé prožívám obavy z toho, že se vrátím z dovolené a budu bílá jak stěna. Stalo se mi to jednou jedinkrát. Bylo mi 6 let a já si stále pamatuji, jak se někteří pozastavovali na tím, že jsem bílá, přestože jsem se vrátila od moře v Bulharsku. Od té doby se pravidelně měním v hada, který se svléká z kůže a zanechává svoji stopu všude, kde se objeví.

Výhledy do oblak

Postřehy cestovatelky

Situace se sice pomalinku lepši, ale cesty do zahraničí mají stále červenou. Pravidelně sleduji webové