Cestujeme po světě

Co všechno musí zvládnout pilot ultralightu?

Aktualizováno 11. 9. 2019
Expedice, o které sníte za kancelářským stolem. Nastoupit v Příbrami do sportovního letadla, proletět se nad ostrovy Středozemního moře a Východního Atlantiku, naletět 9 tisíc kilometrů a v pořádku přistát zpátky v Příbrami. Letec Jiří Pruša se z takové cesty vrátil před několika dny. "Nemůžete se napít, jen sedíte pevně připoutaní. Díváte se před sebe, kolem sebe, komunikujete s dispečery a musíte letět," vypráví v rozhovoru pro Letušku o náročnosti letu v turbulencích.

"Nad mořem jsem v ultralightu stahoval fotky a psal smsky," vypráví letec Jiří Pruša

image

Přistání v Příbrami. Foto: Pruša.org

Prožil jste na cestě svou krizi? Jak jste ji řešil? Co vám nejvíc pomohlo?

Krizi jsem neměl. Při dlouhé cestě nad mořem, kdy letíte přes 5 hodin, víte, že stovky kilometrů kolem vás není nic jiného než voda. V této chvíli mi pomohl satelitní telefon a různé činnosti. Telefon vysílal automatické polohové zprávy, kde se právě nacházím – to bylo pak vidět na mapě, publikované on-line na serveru iDNES.cz a zároveň jsem s jeho pomocí mohl psát smsky. Taky jsem cestou nad mořem nabíjel baterie kamer a stahoval z nich záběry. To vše mi dávalo pocit, že nejsem úplně sám.

Je létání na ultralightu fyzicky náročné? S čím se nejvíc potýkáte?

image

Přistání v Příbrami. Foto: Prusa.org

Únavná je hlavně délka letu a sluníčko. K tomu se může přidat ještě psychicko-fyzická únava ze silné turbulence. Prožil jsem ji při letu z letiště Dinard v Bretani do Štrasburku. Cesta trvala pět hodin a provázela ji velmi silná turbulence. Nemůžete se téměř ani napít, jen sedíte pevně připoutaní. Díváte se před sebe, kolem sebe, komunikujete s dispečery a musíte letět. V těžkých turbulencích není dobré létat na autopilota, protože by se mohl poškodit.

Jak se na takovou situaci dá připravit?

Jsem dobře připravený z létání na větroni. Jsem zvyklý létat až 9 hodin ve skrčené poloze bez odpočinku a v trvalém pohybu letadla různými směry. Nemohu ale říci, že by pilotování bylo fyzicky náročné. Je ale potřeba být v dobré kondici. Dlouhé sezení po dobu několika hodin bez pohybu může vyvolat různé problémy a bolesti.

Je expedice psychicky náročná? Co bylo nejtěžší?

image

Přistání v Příbrami. Foto: Prusa.org

Mě nenervuje létání, ale spíš administrativní nesmysly na mnoha letištích. Stojí ohromné množství času a nervů a jejich přínos pro samotný let je nulový. Když jsou normální podmínky, jsem v klidu. Změnit se to může při špatném počasí, což se při dálkových cestách logicky občas stává. Je potřeba najít správnou rovnováhu – mezi snahou doletět na plánované místo a nebezpečím, které počasí představuje nebo může představovat. To považuji za to nejsložitější. Na poslední expedici jsem se kvůli počasí jednou vrátil do Oporta, odkud jsem asi hodinu před tím odstartoval.

Lze létání přirovnat k řízení auta? V čem je to jiné?

Pilotování vyžaduje víc strategického rozhodování. Musím vědět: kudy poletím, jakým místům se vyhnout, v jaké výšce poletím, jaké předpisy která země má, na jakém letišti přistanu, kde, kdy a kolik vezmu benzinu, kde bude vhodné přenocovat, jaký bude vývoj počasí, co udělám když... V autě nemusíte tolik řešit počasí, obvykle volíte nejkratší trasu, benzin najdete bez problémů, můžete všude, kam vede silnice – takže kromě rozhodnutí kam a kudy chcete jet, se nemusíte strategii věnovat. Při jízdě autem jen sledujete silnici před sebou. V letadle musíte samozřejmě prostor před sebou také sledovat, ale pokud vím, že jsem nad mořem stovky kilometrů úplně sám, tak si můžu dovolit věnovat se okrajově i jiným věcem. Pokud ale letíte ve složitém letovém prostoru, například kolem velkých letišť, musíte se dobře dívat kolem sebe, sledovat letadlové přístroje a hbitě komunikovat a plnit příkazy letových dispečerů.

Přečtěte si víc

Rozhovor o létání nad Evropou, 1. díl rozhovoru.