Ostrov
Na návštěvu ostrova Seranů jsem se těšila z mnoha důvodů. Chtěla jsem vědět, jak místní lidé říkají svojí zemi. Zda je opravdu správně počeštěný název Šrí Lanka, nebo zda se přiklánějí k anglické verzi Srí Lanka, když mluví zrovna anglicky, či zda vnímají, že žijí na ostrově Cejlon. Šrí Lanka byla slyšet všude. A jak třeba cestovat po ostrově?
Letadlo
Přestože je Šrí Lanka dostupná „suchou“ nohou z Indie, je možné absolvovat onu procházku jen pár týdnů v roce, proto jsem raději zvolila přepravu letadlem. Let s leteckou společností Emirates trval s přestupem celkem 13 a půl hodiny. Segment z Prahy byl 6 hodin, přestávka v Dubaji 3 hodiny a zbytek času druhý segment do Kolumba.
Vlak
Už cesta k nástupišti byla příslibem archaického zážitku. V malém městečku Kadugannawa, kde se nachází mikro Národní muzeum železnice, měli vystavené modely, ve kterých pravděpodobně ještě nedávno probíhala přeprava. Místní seděli na lavicích a prohlíželi si skupinku podivně poskakujících lidí, co si vše fotili. Za 20 LKR, což je 2,50 CZK, se mi během 56 minut jízdy ukázala ta pravá krása Šrí Lanky. Právem je tento ostrov označován jako „zelený“. Příjezd do stanice Rambukkana s sebou nesl smutek, že je konec té krásné zelené. Záviděla jsem místním, v jakých barvách to vlastně žijí.
Autobus
Na samém jihu ostrova, podél pláží Hikkaduwa, Narigama a dalších, jsem mohla vyzkoušet i jízdu místní autobusovou linkou. Šrílančané jsou většinou malí a drobní lidé, proto jim místo, co poskytují dopravní prostředky, stačí. Se svými 171 cm jsem byla ještě v pohodě, ale o možnosti si spořádaně sednout „na holku“, jsem si mohla nechat jenom zdát. Proto jsem raději jen stála, pozorovala pestrobarevné bytosti pod sebou. Místní, převážně ženy, nosí výrazné a často zdobené oblečení.
Rikša
Rikša je typický dopravní prostředek pro Asii, proto jsem ji ráda vyzkoušela i na Šrí Lance. Kvalita těchto „křiklounů“ na ulici je různá. V moderních kusech se dá celkem komfortně sedět a prohlížení pamětihodností města je zážitek. Ale velká část jich je veteránů, co prošla mnoha opravami. I ta sebemenší vesnička v horách má opravnu na rikši. Místní opravují úplně vše, co je jen trochu možné.
Loď
Vodní doprava a přeprava je pro místní zásadní. Mezi nejvýznamnější kanály země patří Hamilton Canal, jinak také zvaný Holandský kanál. Nizozemci začali budovat rezervoáry a laguny se sladkou vodou na začátku 17. století hlavně kvůli rýžovým polím, protože mořské přílivy jim je pravidelně zaplavovaly. Nicméně až začátkem 19. století dali Britové stávající podobu Holandskému kanálu, který měří 14,5 km. Vůně okolo kanálu, potažmo většiny vodních ploch, je často velmi intenzivní. Při projížďce na katamaránu na jedné z mnoha hladin jsem si jen představovala, co se skrývá pod kalnou hladinou.
Povoz
Původně jsem si byla jistá, že mě tam nikdo nedostane. Nakonec jsem z první řady pozorovala, jak si „řidič“ povozu užívá moje emotivní reakce. Polní nezpevněná cesta, dřevěná kola a pár sudokopytníků mi ale umožnili nahlédnout do tajů života místních. Rýžová políčka, plantáže s palmami i zahrady s bylinkami a kořením. Největší zážitek ale byl v momentě, kdy povoz náhle zastavil, pán ukázal do větví, kde seděl chameleon a vyhlížel. Jediným logickým vysvětlením, jak si ho mohl všimnout, bylo, že na to místo pravidelně nosí jídlo, a tak se tam kluk zelenej často pohybuje.
Přívěs
Zlatá rikša. Tento stroj je teprve „křikloun“. Ale musí se mu nechat, zvládl jízdu po silnici úplně bravurně. Co na tom, že jsme jeli za bílou čárou, když se na silnici nacházela, předjížděli nás i rikši, i cyklisti a potkat chodce, bude i on rychlejší. Každopádně, další možnost, jak si skoro nerušeně vychutnat zelený ostrov v dešti. Déšť byl nedílnou součástí skoro každého dne. Byl příjemný, vzduch teplý, co více si přát?