Sedm nových divů světa – Machu Picchu

Do Peru se dostanete letecky z Prahy. Poletíte ale určitě s přestupem a cesta potrvá přibližně 26 až 30 hodin. V Peru můžete přistát hned na několika letištích, ale mezi největší patří letiště Cuzco a letiště Lima. A kudy dál? Cesta z Limy k Machu Picchu je rozdělena do několika fází. Bohužel totiž neexistuje žádné přímé spojení mezi „Ztraceným městem Inků“ a ostatními peruánskými městy. Nejprve je tedy potřeba odjet do města Cuzco (Cusco), které je vstupní branou do oblasti Machu Picchu. Pokud letíte rovnou do Cuzca, pojedete směrem do Aguas Calientes, což je městečko přímo pod ruinami.

A víza? Máme pro vás dobrou zprávu! S Peru má Česká republika bezvízový styk na dobu pobytu až 90 dnů. Pokud vám tedy 3 měsíce na poznání této fascinující země budou stačit, nemusíte řešit nic.

Machu Picchu je jedním z nových divů světa, ale také jedním z těch nejtajemnějších. Nikdo totiž dodnes nedokázal přesně potvrdit, k čemu toto město sloužilo. I tak už o něm ale badatelé leccos odhalili. Citadela Machu Picchu byla postavena kolem roku 1450 v horském sedle mezi horami na území říše Inků. Přibližně o sto let později, v roce 1572, byla náhle opuštěna. To bylo v době, kdy Španělé kolonizovali Jižní Ameriku. Je však možné, že většina obyvatel zemřela na neštovice dříve, než do této oblasti přišli španělští dobyvatelé. Zdá se také, že Španělé věděli o místě zvaném Piccho, přestože nejsou žádné záznamy, že by ho navštívili. Evropští dobyvatelé během svého tažení bohužel ničili obětní kameny v mnoha jiných oblastech, ale Machu Picchu zůstalo naštěstí nedotčené.

Nikdo však přesně neví, k čemu Machu Picchu přesně sloužilo, jelikož z období předkolumbovských výprav neexistují písemné záznamy od místních obyvatel, kteří nepoužívali písmo v tom smyslu, v jakém je známe na starém kontinentě. Inkové sice byli schopni zaznamenávat informace pomocí kipu (inckého systému záznamu informací pomocí provázků a uzlů), ale v současnosti se vedou spory o to, zda se jím dalo psát, nebo zda se používalo pouze pro početní operace. Jedna z prvních teorií o významu citadely, od amerického historika a archeologa Hirama Binghama, který na počátku 20. století Machu Picchu náhodou objevil, říká, že se jednalo o posvátné místo zrození posvátných inckých žen zvaných „Sluneční panny“. Výzkum vedený dalšími odborníky ale uvádí, že Machu Picchu bylo sídlem vládce Inků Pachacutiho. Kromě toho předložil Johan Reinhard důkazy, že místo bylo vybráno pro svou polohu ve vztahu k posvátným prvkům krajiny, jako jsou hory, které jsou údajně v harmonii s klíčovými astronomickými událostmi významnými pro Inky. Další teorie tvrdí, že Machu Picchu bylo llaqta Inků, tedy osadou postavenou k kontrole hospodářství těchto podmaněných oblastí. Podle jiné teorie mohlo být Machu Picchu postaveno jako vězení pro ty, kteří spáchali činy proti tehdejší společnosti Inků. Další teorie zase tvrdí, že se jednalo o zkušební zemědělskou stanici, kde se testovaly různé druhy plodin v různých druzích mikroklimat. Tak či tak, Machu Picchu před námi bude svá největší tajemství jistě ještě dlouho skrývat.

• Otevírací doba: Areál Machu Picchu je otevřen denně, zpravidla od 6.00 do 17.30 hodin. Vstupy jsou ale rozdělené do rezervačních časů a není možné přijít kdykoli během dne.
• Vstupné: Vstupenky je nutné koupit předem, ideálně několik týdnů až měsíců dopředu, zejména v hlavní sezóně. Existuje přitom několik okruhů a kombinací (např. Machu Picchu + Huayna Picchu nebo Machu Picchu + Montaña), které se liší cenou i náročností.
• Bezbariérový přístup: Bohužel není. Machu Picchu je archeologická památka v extrémně členitém terénu. Strmé schody, kamenné cesty a nerovnosti jsou tu na každém kroku. Pro osoby se sníženou pohyblivostí je návštěva velmi obtížná až nemožná.
• Co si vzít s sebou: Pevnou obuv, nepromokavou bundu, opalovací krém, pokrývku hlavy, dostatek vody a malý batoh. Hodí se i hotovost.
• Co si určitě nebrat: Velké batohy, stativy, selfie tyče, drony, jídlo ve velkém množství ani alkohol. Pravidla jsou přísná a kontrola je důsledná. Machu Picchu není festival, ale chráněná památka UNESCO.
• Na co si dát pozor: Výšková nemoc není mýtus a tělo může reagovat pomaleji. Doporučuje se proto aklimatizace, klidné tempo a také hlídejte si čas – každý návštěvník musí areál opustit ve vymezeném časovém okně.
• Nejlepší čas na návštěvu: Ideální období je od května do září, kdy je počasí sušší a viditelnost lepší. Počítejte ale s větším množstvím turistů. Pokud chcete méně lidí a nevadí vám občasný déšť, zkuste duben nebo říjen. Leden a únor jsou nejdeštivější a některé stezky mohou být uzavřené.

​

Machu Picchu sice přitahuje veškerou pozornost jako magnet, ale okolní krajina je stejně podmanivá a možná ještě výmluvnější. Právě tady totiž začíná být jasné, že incká citadela byla součástí promyšleného, duchovně i strategicky provázaného celku. Hory, stezky, mosty i nenápadné ruiny kolem dokreslují obraz místa, které bylo pečlivě zasazeno do krajiny – nikoli navzdory přírodě, ale v dokonalé symbióze s ní. Nejvýraznějším bodem v bezprostřední blízkosti je Huayna Picchu, tedy ikonická hora, která se tyčí za samotnými ruinami a vytváří jeden z nejfotografovanějších pohledů v Jižní Americe. Výstup na její vrchol je fyzicky náročný, místy až adrenalinový, s úzkými kamennými schody vytesanými přímo do skály. Odměnou je však výhled, který bere dech. A Machu Picchu se odtud jeví jako miniaturní model, pečlivě poskládaný mezi zelené svahy a mlhou zahalené vrcholky And. Není tak divu, že počet vstupů je omezený a lístky mizí rychleji než ranní mlha nad údolím. Pokud dáváte přednost klidnějšímu tempu a širším horizontům, ideální alternativou je Montaña Machu Picchu. Tato hora je vyšší než Huayna Picchu, ale výstup je pozvolnější a méně exponovaný. Cesta je delší, zato výrazně klidnější. Bez davů a tlačenic. A výhled z vrcholu nabízí také panoramatický pohled na celý komplex Machu Picchu i dramatické záhyby údolí řeky Urubamby. Je to místo, kde si člověk naplno uvědomí měřítko incké krajiny a její monumentální geometrii. Silný historický i symbolický význam má také Inti Punku, tedy Sluneční brána. Právě tudy přicházeli poutníci po slavné Incké stezce a jejich první pohled na Machu Picchu musel být doslova zjevením. Dnes je Inti Punku dostupné i pro běžné návštěvníky jako kratší túra přímo z areálu. Největší kouzlo má brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy se světlo láme přes kamenné terasy a celý komplex působí téměř nadpozemsky. Méně známým, ale o to zajímavějším místem je Most Inků. Nenápadná stezka vede podél strmého útesu až k místu, kde Inkové vytvořili důmyslný obranný prvek – kamenný most, který bylo možné v případě nebezpečí jednoduše odstranit. Most tak sloužil nejen jako spojnice, ale i jako pojistka bezpečnosti. Právě tady je navíc krásně vidět, jak incká architektura spojovala estetiku s ryzí praktičností. Pod ruinami Machu Picchu leží také město Aguas Calientes, oficiálně nazývané Machu Picchu Pueblo. Ačkoliv je často vnímáno jen jako přestupní stanice, nabízí ideální zázemí pro odpočinek po náročném dni. Termální prameny, malé kavárny, trhy s místními výrobky i uvolněná atmosféra kontrastují s monumentalitou ruin nad městem. Je to místo, kde se cestovatelé z celého světa na chvíli zastaví, sdílí dojmy a vstřebávají zážitky. A za zmínku stojí i okolní incké stezky, které propojují Machu Picchu s dalšími archeologickými lokalitami rozesetými po Andách. Ať už se vydáte na několikadenní Inca Trail nebo jen na kratší úseky v okolí, vždy vás překvapí preciznost kamenných cest, které odolaly času, dešti i zemětřesením. Tyto stezky nejsou jen dopravními tepnami, ale jsou samy o sobě historickými památkami.

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.