Poznejte svět skrze jídlo – Island

Právě jsem přistála v hlavním městě Islandu a moje chuťové buňky už teď ví, že tohle nebude obyčejná gastronomická cesta. Tady, za polárním kruhem, se jídlo nespoléhá na exotické ingredience, ale na tisíciletí staré tradice a suroviny, které krajina nabízí – ryby, jehněčí, mléčné výrobky a fermentované pokrmy, které zní divně, ale mají hluboký kulturní význam. Místní kuchyně je takové dobrodružství – někdy jemné a chutné jako středomořská polévka, jindy intenzivní jako dezert z durianu. V tomto vyprávění vám prozradím, co jsem ochutnala, co se dá najít v různých částech ostrova, a proč by každý cestovatel měl těmto chutím podlehnout.

Letenky si můžete koupit do různých částí Islandu, ale podle mého názoru je nejlepší po ostrově cestovat vypůjčeným autem nebo využít poznávacích zájezdů, které nabízejí cestovní kanceláře. Jedině tak se vám zážitky opravdu nesmazatelně dostanou „pod kůži“.

První den tedy patří Reykjavíku, městu, kde se dá islandská kuchyně poznat v celé její šíři. Ráno začínám skromně, ale poctivě v kavárně Brauð & Co., kde voní skořicové šneky tak silně, že se odtud odchází jen s velkým sebezapřením. Je to ideální start pro cestovatele, kteří chtějí ušetřit, ale přesto ochutnat něco typicky islandského.

Kdo má chuť na delší posezení a výběrovou kávu, zamíří do Reykjavik Roasters, kde se schází mladí místní i digitální nomádi. Obě varianty stojí pár stovek korun, ale atmosféra je k nezaplacení. Večer se ale rozhodnu pro kontrast.

Budget cestovatelé si vystačí s legendárním hot dogem pylsur. Ostatně, celé město voní právě pylsurem. Tato místní verze hot dogu, která obsahuje směs jehněčího, vepřového a hovězího masa a podává se s nakrájenou cibulkou, remuládou a sladkou hořčicí, je pouličním jídlem, které si zamilují dospělí i děti. Je rychlé a chutné. Hot dogy jsou vysloveně ikonické a místní lidé i turisté stojí ve frontě u stánku v centru města i večer po celodenním putování.

Má gurmánská duše ovšem zamíří do restaurace Dill. Degustační menu z lokálních surovin ukazuje Island jako moderní gastronomickou velmoc a potvrzuje, že vysoká cena zde odpovídá kvalitě i zážitku.

V Reykjavíku jsem objevila největší koncentraci restaurací, které reinterpretují tradiční islandská jídla v moderním stylu. Místní kuchaři zde používají čerstvého lososa, mořského vlka i arktického pstruha, ale často se zaměřují také na pomalejší tradiční techniky, jako je uzení nebo sušení. Celkově je islandská gastronomie v Reykjavíku mix tradiční kuchyně a současného New Nordic přístupu, který se snaží o harmonii mezi přírodou a jídlem.

Město je kompaktní a většina kaváren i restaurací je v dosahu 10 až 20 minut chůze od sebe, takže se můžete ponořit do místní atmosféry beze spěchu.

• Reykjavík nemá klasické „street food“ v podobě food trucků, ale moderní food hall a malé stánky v centru fungují podobně.
• Kavárny často fungují i jako večerní bary, takže si latte můžete dát i během noční procházky.
• Kolaportið je víkendový bleší trh s místními specialitami, jako je fermentovaný žralok či sušené ryby. Je to ideální místo, pokud chcete poznat Island očima místních lidí.

Druhý den opouštím město a vyrážím po Zlatém okruhu (Golden Circle). Možná jste už o něm slyšeli či četli v nějakém průvodci po Islandu. S touto zemí je nerozlučně spojen.

Vyrazila jsem brzy ráno a nejprve navštívila Národní park Þingvellir. Zde uvidíte zlom litosférických desek, přesněji Severoamerické a Euroasijské, nádherný pohled na něco, co ovlivňuje vizuál naší planety, ale není moc míst, kde se na něj můžete přímo podívat. Dále byl na mé cestě Geysir, který je nejstarším gejzírem. A právě z jeho pojmenování je odvozené dnes už tolik používané slovo gejzír. Nachází se jen 80 kilometrů východně od Reykjavíku. Od gejzíru jsem se přesunula k velmi známému vodopádu Gullfoss. Zde můžete vidět kaskádovitý vodopád o 2 spádech. Celý vodopád ústí do kaňonu, který je každým rokem o pár centimetrů delší. Poslední zastávkou byl kráter Kerið, ve kterém se nachází jezero, vše vzniklo sopečnou činností. Možná vás překvapí, v jakém kontrastu je samotné sytě světle modré jezero ke svému okolí, to je naopak výrazně červené. A veliká výhoda je, že můžete dojít přímo až k jezeru uvnitř kráteru.

Cestou se zastavuji na jednoduchý oběd v malé farmářské kavárně Friðheimar, kde se vše točí kolem rajčat. Pro nenáročné je to cenově přijatelný oběd v podobě polévky s domácím chlebem, pro gurmány možnost ochutnat rajčatové variace v prostředí skleníků, kde suroviny doslova rostou kolem stolu. Večer se vracím do Reykjavíku a volím kompromis – rybí polévku v Icelandic Street Food, která zasytí, zahřeje, ale nezruinuje rozpočet. Kdo chce večer povýšit na slavnostní zážitek, může si rezervovat stůl v Múri, kde se tradiční islandská kuchyně prezentuje s lehkostí a moderním stylem.

Třetí den mířím na jih Islandu, kde se krajina dramaticky mění a s ní i chutě. Dopolední kávu si dávám v malé kavárně Skool Beans ve Vik, stylově upraveném školním autobusu, který je důkazem, že dobrá káva nemusí stát jmění. K obědu se nabízí fish and chips z místního bistra. Večer ale přichází chvíle, kdy si gurmán může dovolit zpomalit. Restaurace Halldórskaffi v Höfnu nabízí vyhlášeného humra, který je sice dražší, ale patří k islandským gastronomickým ikonám. Pro budget variantu existuje i jednodušší humří polévka v místních bistrech, která nabídne chuť moře za zlomek ceny.

Čtvrtý den je návratem. Ráno si dávám poslední kávu v Reykjavíku, tentokrát v Stofan Café, kde se mísí cestovatelé všech typů. Odpoledne je ideální čas na ochutnávku islandského skyr v supermarketu. Ačkoli je koupený v běžném obchodě, kde je nejlevnější, jedná se o skvělou volbu a autentický suvenýr. Rozlučkovou večeři si můžu zvolit podle nálady a rozpočtu. Pokud chci ušetřit, vrátím se k jednoduchým rybím pokrmům v přístavu. Já si ale chci Island zapamatovat jako kulinářský sen, a tak zamířím do ÓX, intimní restaurace, kde je večeře spíš rituálem než jídlem.

Hákarl je bez debat jedno z nejslavnějších (a pro někoho nejodpornějších) islandských jídel. Je to fermentovaný žralok, nejčastěji grónský žralok, který by jinak byl toxický. Místo toho se jeho maso několik měsíců fermentuje pod kameny a pak suší na vzduchu, aby se toxin odstranil. Výsledkem je silná vůně a chuť připomínající amoniak. I místní říkají, že je to spíš rituál než každodenní pokrm a většina turistů zkusí jen malý kousek.

Toto jídlo je spojováno s tradičním svátkem Þorrablót, což je středověký festival probíhající od poloviny ledna do poloviny února, kdy se hákarl podává spolu s dalšími fermentovanými potravinami a neobvyklými jídly, jako je třeba svið (od srsti opálená, omytá a vařená ovčí hlava) nebo slátur (jelita z ovčí krve a jater).

Když jsem poprvé ochutnala hákarl, připadala mi vůně silná a štiplavá, zkrátka jako silný čpavek. Chuť je intenzivní, mastná, s ostřejším podtónem moře. Na Islandu se často podává s lokálním alkoholickým nápojem brennivín, který pomáhá odstranit silné aroma z úst.

Hákarl sice nenajdete na každém rohu, ale je to typická ochutnávka. V Reykjavíku jsem hákarl viděla i v menších porcích například v restauracích Café Loki a The Sea Baron.

Island je hlavně moře a ryby jsou jeho srdce. Klasické rybí speciality jako harðfiskur, sušená ryba (nejčastěji treska), jsou k sehnání prakticky všude a jsou ideální jako svačina na cestách. Často se jí s máslem a místním žitným chlebem rúgbrauð. Tento chléb se tradičně peče v zemi u horkých pramenů, což mu dává sladkou chuť. Je ideální jen s trochou másla. Místní říkají, že chleba je tak dobrý, že si ho turisté fotí ještě dřív, než dojedí. Mně chutnal trochu jako sladší tmavý chléb s medem.

Dalším příkladem je plokkfiskur, teplá rybí kaše z tresky s bramborami a krémovou omáčkou. Je to taková domácí útulná dobrota, která zahřeje po deštivém dni okolo fjordu.

Ještě než jsem přejela z jihu na východní fjordy, všude převládalo jehněčí a skopové maso. Uzené hangikjöt, tradiční islandské uzené maso, je často servírováno na chlebu s máslem nebo jako hlavní chod s bramborami a zeleninou. Je jemné a má aromatickou chuť.

Island je také domovem obrovských kolonií atlantských papuchalků (puffins). Tito kachnovití ptáci nejsou jen roztomilí k fotografování, ale tradičně patří i do islandské kuchyně. Jedí se hlavně v létě během páření (cca od května do září), kdy jsou papuchalci na pobřežních útesech snadno dostupní.

Jejich maso bývalo součástí starých jídel a dnes je najdete v některých restauracích podávané uzené nebo grilované, ačkoli jde spíše o raritu, turisté se občas rozhodnou ho ochutnat jako „lokální specialitu“. Mnoho místních však papuchalky nejí pravidelně zejména proto, že populace ptáků klesá a udržitelný lov je předmětem diskuzí. Pokud jedete na místa jako Westman Islands nebo Grimsey, uvidíte papuchalky především jako krásné tvory přírody, a ne jako porci masa.

Na prvním místě je určitě potřeba zmínit skyr, označovaný také jako „islandský poklad, co chutná všem generacím“. Na Islandu je skyr všudypřítomný. Připomíná řecký jogurt, ale je to čerstvý sýr s krémovou konzistencí a jemně nakyslou chutí. Místní ho jedí s medem, lesním ovocem nebo jen tak samotný například místo běžné snídaně. Je výživný, plný bílkovin a nízký na tuk, takže se hodí i pro děti, které si totiž jeho jemnost často okamžitě zamilují.

Srdcem islandské kuchyně v misce bych mohla nazvat kjötsúpu, typickou jehněčí polévku s kořenovou zeleninou, bramborami a bylinkami. Tato polévka se v různých částech Islandu mírně liší, ale všude je bohatá, plná chutí a zahřeje vás lépe než teplá deka. Chuťově mi připomíná náš silný vývar s masem, zeleninou a kořením, ale s delikátní jemností islandského jehněčího.

Když jsem projížděla východními fjordy, na menu se občas objevovalo i maso další zvěře, jako například maso z velryb a koňů, které někteří šéfkuchaři začleňují do tradičních jídel. Tyto speciality nejsou pro každého, ale patří k islandské historii.

V severních přístavních městech jako Akureyri je silná rybí tradice. Pickled herring (nakládaní sledi) a harðfiskur (sušená ryba) jsou tam velmi oblíbené. Harðfiskur je zase vhodná zdravá svačina pro výlety a děti si na máslem potřené suché rybě často pochutnají víc, než by čekaly.

Islanďané milují kávu. Reykjavík má kavárny, kde se dá pracovat, „pomalu žít“ i ochutnat některé místní speciality. Skvělé je, že mnoho těchto míst se večer promění v bar nebo klub, takže tam můžete strávit příjemné odpoledne i rušnou noc.

Obvykle se doporučuje navštívit Reykjavik Roasters, který je mezi kavárnami legendou, podává se zde výběrová káva a atmosféra je plná pozitivní energie a/nebo Mokka Kaffi, což je historická kavárna s retro duchem, kde často sedávají i místní.

Pokud byste si chtěli udělat krásný večer sami se sebou a kapkou alkoholu, budete mít nejspíš trochu problém. Na Islandu si v obyčejných obchodech koupíte maximálně 2 % pivo. Pro silnější alkohol musíte navštívit speciální obchod Vínbúðin. Ten má otevřeno od 11.00 do 18.00 hodin, ale alkohol zde koupíte buď pouze dopoledne, nebo v podvečer, a navíc je dostupný až lidem starším 21 let. To na rozdíl od nikotinových výrobků, které jsou povolené již od 18 let, stejně jako je tomu v Česku.

Islandská kuchyně mě okouzlila svou upřímností. I když je ostrov drsný a je tu krátká sezóna pěstování potravin, místní využívají ryby, jehněčí i koření z tundry s ohromným citem. Samotný Reykjavík má gastro scénu, která sahá od malých úžasných kaváren a bister až po michelinské restaurace oceňované v kulinářských průvodcích. A i když je výlet na Island o něco dražším výběrem, jedná se o jeden ze zážitků, který vás ohromí na celý zbytek života.

​

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.